LN: O politický vliv nemáme zájem

PRAHA, 8. září 2006

O žádný politický vliv nemáme zájem a žádný vliv také nemáme. Tvrdí to zednář Petr Jirounek, velmistr Veliké lóže České republiky, která zastřešuje většinu místních svobodných zednářů.

LN Jak jste se stal zednářem?

 

V únoru 1990 jsme se poprvé po více než jednadvaceti letech vrátili ze švýcarského exilu do Prahy. Spřátelil jsem se hodně se strýcem své ženy, téměř osmdesátiletým profesorem lékařské fakulty, který se mi jednou svěřil se svými zednářskými aktivitami. Tehdy jsem o této společnosti měl jen dosti mlhavou představu. Přečetl jsem si proto veškerou dostupnou literaturu a moje počáteční nedůvěra se rychle rozplynula. K tomu přispěla i strýcova osobnost. Říkal jsem si, že tento znamenitý muž by jistě nebyl členem nějakého pochybného spolku. Nakonec jsem se ho na to přímo zeptal. Jeho odpověď zněla přibližně takto: „V životě poznáš spoustu lidí, mezi nimiž by sis za přítele vybral snad nanejvýš jednoho z deseti. Mezi svobodnými zednáři je tento poměr opačný.“ Tento argument mi stačil a strýcovu nabídku ke vstupu mezi svobodné zednáře jsem přijal.

Jak vypadala přijímací procedura?

Závěrečnou a bezesporu nejdůležitější fází přijímací procedury je iniciace, neboli zasvěcení hledajícího. Tento rituál by měl mít pro každého zcela zásadní význam a měl by kandidátovi připravit silný emoční prožitek, který ho bude pak provázet po celý jeho zednářský i profánní život. Je to též první kontakt s řádem, s jeho zvyky, symboly, ale také s ostatními členy lóže. Úvodní část zasvěcení prožívá hledající v tzv. komůrce rozjímání, pak je přiveden se zavázanýma očima do chrámu, kde zasvěcovací rituál pokračuje. Zdůrazňuji, že žádný zednářský rituál nemá nic společného s temnou magií, oběťmi či jakýmkoliv kouzelnickým kejklířstvím. Jde naopak o dramaturgicky působivě zrežírovanou inscenaci (autorem českých rituálů je bývalý šéf činohry Národního divadla Jaroslav Kvapil), ve kterém je použita řada starých zednářských legend, zvyklostí a symbolů. Kromě iniciačního rituálu existuje ještě řada dalších obřadů, používaných vždy k určité specifické příležitosti. Po iniciaci se z hledajícího stává zednář učeň, který se nejprve zvolna seznamuje s lóžovými pracemi, mravy a obyčeji a pomalu tak vplouvá do běžné činnosti své dílny.

Co je náplní činnosti svobodných zednářů?

Řád svobodných zednářů je patrně nejstarším bratrstvem, snažícím se rozvíjet a zdokonalovat své morální a duchovní hodnoty, dodržovat základní etické principy, dodržovat práva a zákony své země a šířit humanitní ideály v duchu bratrství a tolerance. Podstatná část činnosti zednářské lóže směřuje proto právě k těmto cílům. Na zednářství je možno pohlížet jako na určitý typ školy. Naše lóže organizují proto konferenční práce na určitá daná témata, diskusní večery i veřejné přednášky pro členy a sympatizanty. Hodně času, peněz a energie věnují také přípravě a organizaci humanitárních akcí.

Existuje nějaká kategorie lidí, jejíž příslušníci se zednáři stát nemohou?

Podle Andersonovy konstituce z roku 1723 jsou dveře našich dílen otevřeny všem s výjimkou hloupých ateistů, bezbožných nevzdělanců a mužů špatných mravů. Zde bych rád zdůraznil, že do této poslední kategorie zařazuji všechny, jejichž minulost je jakkoliv zatížena prokazatelnou spoluprací s minulým režimem. Ostatně komunistická ideologie byla založena na hloupém ateismu a bezbožném polovzdělanectví.

A co ženy?

Regulérní zednářství do svého středu ženy nepřijímá. Základní důvod je historický. Jsme řád, který některými svými kořeny navazuje na středověké rytířské řády, nejvíce asi na templáře, a je těžké si představit mezi rytíři ženu. Přítomnost žen v lóži by nepřinesla nic dobrého. Těsně po iniciaci se totiž stává z nového člena bratr všech ostatních členů lóže. Bratrství, jinými slovy hluboké a upřímné přátelství mezi muži (nebo i mezi ženami), není nic tak neobvyklého. Avšak tytéž vztahy mezi mužem a ženou, jsou-li opravdu upřímné, budou nutně poznamenány skutečností, že partnerem v tomto vztahu je žena. Vztah pak může rychle přejít do jiné roviny. A to by asi opravdu nebylo dobře.

Máte nějakou alespoň hrubou představu o sociálním profilu svých členů?

Průměrný věk členů mé lóže je asi 60 let. Teď si asi mnozí řeknou, co že jsme to za sbírku starých pánů. A částečně budou mít pravdu, neboť starších mezi sebou máme skutečně dost, (jen v naší lóži je téměř 20 členů starších 70 let, nejstaršímu je 95). Na tyto významné osobnosti českého zednářství jsme však náležitě hrdí. Jsou to totiž ti, kteří přežili 40 let komunistického temna a někteří i předtím protektorát. Druhou, samozřejmě početnější skupinu tvoří členové ve věku mezi třiceti až padesáti lety. Většina našich lóží pracuje v Praze nebo ve větších městech. Zájem o vstup do řádu však projevuje mnoho lidí i z menších měst či z venkova. Ti však zatím musí na práce dojíždět do Prahy, do Mariánských Lázní, do Brna nebo Bratislavy. Přesto, že na přijímací proceduru nového člena nemá vzdělání žádný zásadní vliv, je mezi námi mnoho vysokoškoláků. Tento stav vyplývá z historické tradice našeho zednářství. Až donedávna si zednáři vybírali nové členy téměř výhradně mezi svými dobrými přáteli; tím zůstávalo složení lóží poměrně homogenní.

Liší se čeští zednáři ze sociálního hlediska nějak od svých bratrů v zahraničí?

Určitou odlišností je právě vysoká úroveň vzdělání. Jsem členem také jedné ženevské lóže, jejímiž členy byli ministři, bývalý prezident švýcarské konfederace i jeden nositel Nobelovy ceny míru. I dnes jsou mezi jejími členy významní občané. Avšak nejméně polovina jsou muži přicházející z úplně jiných, nižších, někdy i nejnižších vrstev. Tím vzniká v lóžích pestrá paleta osobností a diskuse se rozvíjí na široké bázi. Naše české lóže jsou svým složením snad až příliš homogenní. Na druhou stranu se v našich dílnách nahromadil intelektuální potenciál často převyšující lóže zahraniční.

Kolik máte v současné době členů a v kolika ložích?

V současné době máme 350 členů. Tento počet však neustále narůstá o několik nových členů měsíčně. Počet lóží je zatím 12. Z toho je v Praze jedna lóže frankofonní a druhá anglofonní a od podzimu přibude ještě lóže pro německy mluvící zednáře. V Bratislavě pak existují dvě lóže, z nichž jedna je vícejazyčná. V Praze pracuje též jedna badatelská lóže. Její členové kromě jiného studují staré i některé mladší historické dokumenty a výsledky publikují, pouze však pro interní potřebu.

Máte nějaký hrubý odhad počtu všech zednářů v Česku?

Kromě lóží, spadající pod VLČR, pracuje u nás několik dalších lóží, spadajících pod jiné obedience. K tomu pár slov na vysvětlenou. 14. září 1929 Velká anglická sjednocená lóže (UGLE) jednou provždy definovala podmínky zednářské regularity. Obsahují určitý počet základních kritérií, tzv. Landmarks neboli Mezníků. Jejich vydáním chtěla UGLE hlavně zabránit vzniku dalších nezávislých obediencí na svém vlastním teritoriu. Pátý Mezník totiž definuje teritoriální exkluzivitu, podle které nemůže na stejném teritoriu pracovat více než jedna Veliká lóže. Všechny ostatní jsou považovány za neregulérní. V českých zemích a zatím i na Slovensku je jedinou Velikou lóží uznanou UGLE právě Veliká lóže České republiky, která byla uznána a udržuje přátelské vztahy dnes již se 156 regulérními Velikými lóžemi na všech kontinentech. Tuto koncepci však nepřijali zejména zednáři francouzští, kteří tolerují koexistenci několika různých obediencí na svém území. Některé z nich pronikly i na naše území. Oficiálně s nimi žádné styky nemáme, avšak v profánním životě členové všech obediencí mezi sebou udržují velice přátelské vztahy. V současné době dochází ke značnému sblížení mezi VLČR a ostatními obediencemi na našem území. Přesný počet členů tzv. neregulérních lóží neznám, myslím však, že je jich asi 150. Celkový počet zednářů u nás odhaduji tedy kolem pěti set.

Jak jsme na tom ve srovnání s podobně velkými západoevropskými státy?

Je to naprosto nesrovnatelné. Ve Švýcarsku je nyní asi 80 lóží, ve kterých pracuje kolem 4500 zednářů. To je asi osmkrát více lóží a devětkrát více zednářů než u nás. A vzhledem k počtu obyvatel je nás v České republice zhruba patnáctkrát méně.

Proč pod Velikou lóži České republiky patří i slovenské lóže?

Důvod je celkem jednoduchý. Aby mohla být založena Veliká lóže, musí v její obedienci pracovat minimálně tři lóže. Když se začátkem 90. let obnovovalo v našich zemích zednářství, navazovali jsme na tradice Veliké národní lóže československé, pod kterou spadalo i zednářství slovenské. Při rozdělení republiky pracovala na Slovensku jen jediná lóže. Od té doby už jsou na Slovensku lóže dvě, což je však stále nedostačující. Naším cílem je založení dalších lóží na Slovensku a pak ustavení Veliké lóže slovenské. Je to jedním z hlavních cílů Veliké lóže České republiky.

Zednáři jsou proslulí svou charitativní činností. Můžete popsat, jakou charitu provozujete?

Charita je skutečně jednou z našich nejdůležitějších aktivit. Každá lóže má své vlastní charitativní projekty, které zde nebudu prozrazovat, neboť zednáři pomáhají zcela nezištně, a proto často anonymně. Jako příklad mohu uvést Ústav hluchoněmých, který byl založen roku 1756 pražskou lóží U devíti hvězd. Dodnes tuto instituci podporujeme, naposledy jsme uspořádali charitativní akci v jejich prospěch asi před dvěma lety. Díky velkorysosti manželů Dagmar a Ivana Havlových, kteří nám dali k dispozici mramorový sál v Lucerně, se nám podařilo pomoci zmíněnému ústavu částkou přesahující čtvrt milionu korun. Ve stejných prostorách pořádáme letos koncem října podobnou akci, jejíž výtěžek bude opět použit na dobročinné účely. Účast není omezena jen pro členy řádu, všichni sympatizanti jsou na ní vítáni.

O svobodných zednářích se někdy tvrdí, že jsou tajnou organizací. Je to pravda a v čem spočívají jejich „tajemství“?

Není to pravda a tento názor nám vždy velmi škodil, neboť v obecném povědomí převládá mínění, že co je tajné, to je podezřelé. Jsme společností, která si uchovává některá tajemství. Žádný zednář nesmí např. nikdy a za žádných okolností prozradit zednářskou příslušnost jiného člena. Není ani doporučováno, aby zednáři své členství veřejně přiznávali. Tento princip byl pro zednáře životně důležitý v dobách, kdy byli nemilosrdně pronásledováni. V poslední době jsme v tomto směru poněkud liberálnější a zednář mistr, který k tomu má dobrý důvod, může své členství veřejně přiznat. Další druh zednářských tajemství se týká zednářských rituálů, tajných slov a znamení. Je však třeba říci, že již od konce 18. století docházelo pravidelně k únikům a prozrazování těchto tajemství.

V mnoha zemích a také v meziválečném Československu byli zednáři přední politici. Jsou dnes ve vašich řadách? A myslíte si, že máte nějaký politicky vliv?

Máme mezi sebou několik bratrů, kteří se v profánním životě věnují politice. Několik málo i ve vysokých funkcích. Zdůrazňuji však, že jakékoliv diskuse na politická či náboženská témata jsou v lóžích naprosto vyloučeny. V profánním životě však zednáři o těchto námětech samozřejmě diskutují zcela otevřeně. Důležité však je, aby zednářství nebylo zneužito pro jakýkoliv politický či náboženský nátlak. O žádný skutečný politický vliv nemáme zájem a žádný vliv také nemáme. Osobně bych si však velice přál spíše změnu politického stylu a návrat k určité etice a džentlmenství v politickém dění.

V řadě publikací se dnes mluví o určité krizi zednářství, která se projevuje snižováním počtu členů, rostoucím průměrným věkem, pasivitou atd. Je tento trend patrný i v českém zednářství?

V českém zednářství patrný není, ale tady jsme začínali téměř od nuly, takže je celkem logické, že jsme zatím ve fázi počátečního rozvoje. Nyní jde o to, na jaké úrovni se tento trend zastaví, a to bude hodně záležet na nás.

Zednářství je instituce stará skoro tři sta let a za tu dobu se příliš neproměnila. Myslíte, že je životaschopná bez nějaké reformy a že má dnes ještě nějaký smysl?

Ano, smysl rozhodně má a snad více než kdykoliv jindy. Ideové principy zednářství zůstávají aktuální v každé době a jsou stále přitažlivé pro všechny ušlechtilé muže, jimž leží na srdci morálka, čest a tolerance. A to mi právě na zednářství připadá důležité, zejména v době, kdy kolem nás dochází ve všech oblastech k úpadku mnoha morálních hodnot. Žádná reforma dotýkající se základních zednářských pravidel nám nepomůže, bez jejich dodržování bychom totiž přestali být zednáři a stali se jen jakýmsi podivným sdružením s charitativním zaměřením. Dle mého osobního názoru je nyní jedinou možnou „reformou“ soustavná a vytrvalá snaha o uvedení na správnou míru některých hrubě zkreslených informací o našem řádu. Jedním ze způsobů, jak toho docílit, je mírné a opatrné pootevření dvířek do naší „kuchyně“. A tento rozhovor právě zapadá do takové „minireformy“.

Velký mistr. Petr Jirounek (*1938) vystudoval ČVUT, v srpnu 1968 emigroval do Švýcarska a do roku 2004, kdy odešel do důchodu, působil na ženevské lékařské fakultě, kde se zabýval studiem nervového systému a mozkové činnosti. Je ženatý, má dvě děti. Zednářem se stal v roce 1993, velikým mistrem byl zvolen v dubnu 2004. Je členem lóže Národ.