Církev zavrhuje svobodné zednářství od roku 1738, jen patnáct let po uveřejnění Konstitucí první Velké lóže londýnské. Papež Klement XII. vyřkl bulu In Eminenti. Vytýkal svobodnému zednářství zejména tři věci.

a) zednáři přijímali do své společnosti bez rozdílu muže všech náboženství a všech sekt, což ohrožovalo ryzost katolického náboženství.

b) existence tajemství, jímž zednáři zahalují vše, co se děje na jejich shromážděních

c) přísaha, kterou se zednáři zavazují toto tajemství za žádných okolností neodhalit.

V 18. století vytýkala církev svobodnému zednářství, že má tajemství držené pod přísahou a že do lóží přijímá osoby všech náboženství, což ohrožuje ryzost katolické víry.

V 19. století je svobodné zednářství považováno za luciferskou sektu , nepřítele Boha, církve, monarchií je podezíráno ze spolčování se s ,,mezinárodním židovstvím". Na venkově se roznášejí pověsti o tom, že svobodní zednáři provozují ,, rituální vraždy".

Ve 20. století vytýká církev zednářům, že jsou odpovědni za úpadek mravů, že podrývají mravnost a vlastenectví lidu.

Svobodné zednářství není politické sdružení. Ponechává svým členům naprostou svobodu smýšlení i angažovanosti v profánním životě. Je nicméně nepředstavitelné vzhledem k jeho filosofickému ideálu, že by zednáři byli členy některé extrémistické strany. Zednářství není ve službách individuálních ambicí a zachovává si vůči politickým stranám naprostou nezávislost. Nevytváří slepě oddané stoupence, nýbrž se snaží vychovávat vyspělé a svobodné občany.  

V některých lóžích jsou občas politické otázky na pořadu prací, což vyvolává živou, avšak vždy zdvořilou výměnu názorů. Po těchto debatách se nikdy nepřistupuje k hlasování.

Může se stát, že má většina zednářů na některé důležité téma stejný názor. je však nutno zdůraznit, že svobodné zednářství nikdy nevnucuje svým členům politické zaměření. Dá se říci, že některé důležité reformy se někdy připravují v lóžích. Jsou-li však přijaty a přinesou plody, je to hlavně zásluhou energie, vůle a vytrvalosti jednoho nebo několika zednářů, jednajících jakožto soukromé osoby.

V západních zemích pracují v politice muži i ženy , kteří jsou zednáři. Svobodné zednářství chce být mikrokosmem ve společnosti: není tedy důvodu , aby politikové nebyli v lóžích zastoupeni. 

V Belgii:

-boj za povinné a neplacené základní školství

-boj za uvolnění volebního systému založeného na censu -všeobecné       volební právo

-založení Vzdělávací ligy v roce 1864

-založení Svobodné univerzity bruselské v roce 1834

-boj za emancipaci žen a za to, aby ženy dostávaly za stejnou práci stejnou mzdu

-boj za možnost beztrestně přerušit těhotenství

Ve Francii:

-odluka církve od státu

-necírkevní školství

Ve Spojených státech:

-nejodhodlanějšími strůjci americké nezávislosti byli svobodní zednáři: Maria-Josef  La Fayette, Benjamin Franklin a George Washington 

Ve Střední a Jižní Americe:

- celé geopolitické uspořádání bylo v 19. století vypracováno svobodnými zednáři:

- v Mexiku, Benito Juarez

- na Kubě, Che Guevara

- v Argentině, José de san Martin

-v Chile, Bernardo O´Higgins

-v Kolumbii, Simon Bolivar

Slovník Le Robert ( slovník francouzského jazyka) definuje laickost jako princip odluky občanské společnosti od společnosti náboženské. Stát nemá žádnou náboženskou funkci a církve nemají žádnou politickou moc.

Svobodné zednářství se představuje jako iniciační společnost, jehož hlavním cílem je budování ,,Chrámu lidství ´´, na základě bratrské lásky,  svobody a tolerance. Laickost a svobodné zednářství nejsou na stejné rovině. Je tudíž zcela možné být laikem a zednářem. není však nezbytné být obojím zároveň.

První z nich je ta , kterou vznesl jezuita Barruel, totiž že svobodné zednářství nese odpovědnost za rozpoutání Velké francouzské revoluce.

Odpůrci zednářství byli názoru, že svobodné zednářství nekuje pikle pouze proti stávající moci státu, ale také proti katolické církvi.

Byl novinářem a uveřejňoval ostré protiklerikální články, které mu vynesly mnohá soudní řízení, když nakonec utekl do Švýcarska. Za své provokace byl ze svobodného zednářství vyloučen.  

Zmiňme Protokoly sionských mudrců. Tento text vyrobený ve Švýcarsku vysvětluje plán, vymyšlený k nastolení židovské nadvlády nad světem zakládáním zednářských lóží vyššího stupně. 

V Německu uveřejňuje v roce 1926generál Ludendorff jeden z prvních Hitlerových stoupenců, knihu nazvanou Zničení svobodného zednářství odhalením jeho tajemství v němž rozvádí témata žido-zednářství a neznámých nadřízených. Většina jeho myšlenek byla převzata nacisty.

Ve Francii je ve třicátých letech protizednářská činnost také velmi aktivní. Např. Spisy Marguese -Riviera, Valéry-Radota , Roberta Petita.

Totalitní režimy svobodné zednářství nikdy netolerovaly. Komunistické režimy, s vyjímkou Kuby, zakázaly veškerou zednářskou činnost hned po svém příchodu k moci. Je pochopitelné, že v zemích náboženského integrismu může svobodné zednářství existovat jenom v ilegalitě.