Svobodné zednářství je iniciační společnost, která pomocí symbolické  nauky pracuje na hledání "pravdy" a na morálním a intelektuálním zdokonalování svých členů, kteří potom přenášejí tyto idee do "profánního" života. Svobodné zednářství, společnost pokroková, filozofická a filantropická, usiluje o univerzálnost zásad tolerance a solidarity a ideálu svobody, rovnosti a bratrství.

Ve svobodném zednářství existují dvě hlavní tendence: Zednářství anglosaské, které je ve světě nejrozšířenější. Své jméno odvozuje z faktu, že je prakticky jediné ve Velké Británii a v zemích pod jejím vlivem. Obvykle vyžaduje od svých členů, aby věřili v Boha nebo vyšší bytost , nazývanou Velký architekt všehomíra.

Obedience je administrativní federace několika lóží neboli zednářských sdružení, která má danou strukturu. Každá obedience je řízená výkonným výborem, vedeným zvoleným předsedou, velmistrem. Anglosaské obedience regulerní, jsou výhradně mužské. Ženské nebo smíšené obedience nejsou regulérními zednáři uznáváne. 

a) Svobodný zednář je povinen pracovat na svém zdokonalování jak intelektuálně, tak morálně. Pokud se týká zdokonalování intelektuálního, nejde mu o uspokojení z hromadění vědomostí, ale o to, aby lépe porozuměl lidem kolem sebe a světu, v němž žije. Tímto způsobem pracuje pro dosažení sociálního pokroku a přispívá k budování chrámu lidství, tzn. k budování lepší, spravedlivější a bratrské společnosti.

    b) Svobodný zednář je rovněž povinen hledat pravdu, ne pravdu absolutní a definitivní ani pravdu zjevenou. Jde o to, hledat stále a všude částky pravdy, shromažďovat je, třídit je a vytěžit z nich to nejpodstatnější, přestože ví, že jeho úsilí nebude ukončeno.   

Po stránce intelektuální se svobodný zednář snaží neustále individuální prací zdokonalovat, ať je jeho pozice ve společnosti jakákoliv. Díky práci v lóži mu však také poslouží zkušenosti a znalosti ostatních zednářů.

Po stránce morální se zednář zdokonaluje a plně rozvíjí tím, že se stále více přibližuje základním principům svobodného zednářství, obsaženým v trojhesle : svoboda - rovnost - bratrství, k nimž přidá toleranci.

Zednář musí být svobodný především ve svém způsobu myšlení a jednání. Svobodné zednářství totiž nevnucuje ani nedoporučuje hotová řešení problémů nebo názory ve formě dogmat.

Každý zednář musí sám najít jejich řešení. Musí tedy vykonat choulostivou a obtížnou práci: vzdát se všech nabytých předsudků, vše znovu a znovu zvažovat, ve všech oblastech uvažovat nezávisle a dojít tak ke svobodě myšlení. To je cena skutečné svobody.

Všichni zednáři, muži i ženy, se považují za rovnoprávné, ať je jejich společenské postavení jakékoliv, ať zastávají v lóži nebo obedienci jakoukoliv funkci.    

Když jsou společně v lóži, jsou si všichni rovni, mají stejná práva, ale také stejné povinnosti. Každý se může v lóži vyjadřovat svobodně a otevřeně a přitom má jistotu, že ho ostatní budou pozorně poslouchat a budou přemýšlet o tom, co řekl. Základem rovnosti je to, že se každý dobrovolně vzdá všech předsudků, týkajících se společenského postavení.

Zednáři se považují za bratry, tak se také mezi sebou nazývají. Cítí se opravdu jako členové jedné rodiny bez ohledů na rozdílnost politických názorů, víry nebo rasy. Všichni přijali myšlenku Saint-Exupériho: ,,Jsi-li jiný než já, nejen že mi neškodíš, ale naopak mě obohacuješ. ''

Bratrství se vztahuje na všechny oblasti: intelektuální, morální a materiální. Tak široké pojetí bratrství a rovnosti vede zednáře k tomu, že se řídí ve všem svém jednání nejvyšší ctností: tolerancí. 

Tolerance znamená respektování osobnosti druhého a jeho svobody, spočívá jak řekl Charles Graux, ,, ve vyjádření své vlastní pravdy a současně uznání práva druhých vyjádřit své omyly, a přesto, že člověk proti nim bojuje, odmítá uchýlit k urážkám, násilí nebo pronásledování, které by mu pomohlo zvítězit.''

Tolerance není ani lhostejnost ani abdikace. Tolerance neznamená vlastně ani nutnost respektovat mínění druhých: jak by také člověk mohl respektovat něco, co považuje za chybné, co odsuzuje a snaží se potírat. 

Slovo iniciace pochází z latinského initium, které znamená počátek. Iniciace - předání nebo přijetí základních prvků znalosti, jednání, způsobu života - existuje od věků.

Iniciace určuje tedy počátek nového života, se všemi právy a povinnostmi, které se k ní váží.

Zednářská iniciace se odehrává podle rituálu, který si musí každý zednář prožít ve zvláštní atmosféře lóže, aby jej správně pochopil.

Iniciační poučení neposkytuje definitivní znalosti - učí jen schopnosti učit se a hlavně naučit se znát sebe samého.

Mircea Eliade říká: ,, Iniciace je nejvýznamnější spirituální jev v historii lidstva. ''