Iniciace nepředává žádné tajemství. Přesněji řečeno, spekulativní zednářství umožňuje nově příchozímu, aby si uvědomil, že jediné tajemství je uvnitř jeho samého: ,, hledej a nalezneš:''

,,Iniciovaným není odhaleno žádné tajemství, ani tajemný plán přetvoření světla, ani teologická nauka, ani mystické objasnění člověka a světla.''

,,Iniciační poselství je každým nováčkem přijato a prožito jinak.''

,,Každý zednář prožívá zednářské tajemství v hlouby svého vědomí. I kdyby chtěl, nemůže je prozradit, tak jako nemůže vyjevit svou nejhlubší bytost, tajemství své osobnosti, protože by k tomu nenašel pravá slova.'' (Výňatky z brožury Velké lóže Belgie). Tajemství není nic jiného. V tom spočívá celá jeho síla. 

Neinformovaná veřejnost nebo nepřátelé svobodného zednářství mluví o pověstném zednářském tajemství buď z neznalosti nebo s úmyslem zednářství uškodit. Zednářství není tajná společnost, je spíše společnost diskrétní a uzavřená, do níž se vstupuje kooptací. Neiniciovaný člověk, který by se zúčastnil prací, by nepochopil smysl diskuse, neporozuměl by symbolům a odnesl by si chybnou představu.

V dobách operativních zednářů byla přísaha o zachování tajemství odůvodněná. Chránila profesionální tajemství. Její porušení bylo tehdy těžce trestáno. Dnes zavazuje přísaha iniciované osoby k dodržení věcí jednodušších:                                                                                                                               

a) nevyjevit na veřejnost nic z prací, které se konají v lóži

b) neprozradit jména jiných zednářů - základní opatrnost, která je nutná hlavně z bezpečnostních důvodů: nepřátelství vůči zednářství stále trvá. Za občanské války ve Španělsku a za druhé světové války bylo mnoho zednářů uvězněno, nebo i zavražděno jen proto, že byli členy zednářství. I dnes se ještě stává, že zednáři ztratí práci kvůli příslušnosti k řádu.

Zednář se chová jistým způsobem, problémy řeší typickou metodou a to jiný zednář snadno rozezná. Pro zednáře je to nepopsatelné, nehmatatelné, to se získá jen pravidelnou přítomností v lóžích. Ať jde o to, být prodchnutý tím ,,nehmatatelným", nebo o to, cítit jej u druhého člověka.

Kromě toho mají zednáři poznávací znamení, kterým říkají slova, znaky a stisknutí ruky a která znají pouze zasvěcení.

,,Pro nezasvěceného člověka bude zednář vždy opravdovým problémem, který vyřeší zcela jen tím, že se stane sám zednářem."

Ricaud - svobodný zednář (1743).

Iniciační obřad je považován za jednu z nejdůležitějších událostí, za význačnou chvíli v životě lóže. Je to chvíle, kdy do dlouhého zednářského řetězu spojení přibývají nové články.

Dílna, která se schází každý týden nebo každých čtrnáct dní, však pokaždé neorganizuje iniciaci. Většina prací je zasvěcena přednáškám, po nichž obvykle následuje debata.

Zednář iniciovaný v určité lóži se stává jejím plnoprávným členem. Dnem iniciace jej přijímá celá obedience, ba dá se říci celé svobodné zednářství. 

Tyto hodnosti se nazývají také skotské zednářství.

Přestože nesou tento název, objevily se v polovině 18. století ve Francii a skládají se ze třiatřiceti stupňů následujících po stupni mistra.

Vysoké hodnosti nejsou nadřazené ostatním: jsou pouze pokračováním a prohloubením osobní práce svobodného zednáře.

Symbol je zviditelnění, konkrétní znázornění toho, co se těžce vyjadřuje slovy. Používá se ho s cílem přiblížit toto těžce vysvětlitelné velkému počtu lidí, nebo členům určité skupiny. Svobodné zednářství má a používá četné symboly.

Podle Jeana-Pierra Bayarda: ,, Symbol umožňuje lidskému hledání pozvednout se k nadlidskému. Jeho cílem je přesáhnout vnější hmotnou podobu a dosáhnout absolutna."

Symbol je hledání. Jeho význam není možné vymezit přesně a definitivně. Symboly se nevysvětlují, symboly naznačují.

Každý zednář si je může vykládat způsobem, který mu nejlépe vyhovuje. Přes tuto osobní interpretaci tvoří symboly důležité pouto mezi zednáři, kteří sledují ve svém hledání stejný směr, i když jejich cesta a způsob tohoto hledání jsou rozdílné.

Spekulativní zednářství vyplynulo přímo ze zednářství operativního. Je tedy normální, že mnohé symboly (jako pravítko, úhelnice, kružidlo, krokvice, hrubý kámen, atd.) byly převzaty z řemesla stavitelů. Nástroje, jež jím usnadnily vybudovat velkolepá díla, se staly pro spekulativní zednáře nástroji symbolickými, prostředky, které jim umožňují kontrolu v zednářském smyslu slova.

Je také nutno poznamenat, že určitý počet symbolů je biblického původu. Není na tom nic divného, stačí si připomenout, že až do 17. století bylo operativní zednářství křesťanským sdružením. Legendy o Hiramovi a budování Šalamounova chrámu jsou nejtypičtějšími příklady této příslušnosti.

Symboly jsou pro zednáře společnou mluvou, která jim umožňuje se dohovořit, aniž by potřebovali používat obecný jazyk. Přesto, že je možno je různě interpretovat, vytvářejí jednotu, společný prostředek k vysvětlení věcí a světa.

Ať je kdekoliv, ať používá jakýkoliv jazyk, zednář díky symbolům ví, že patří ke společnosti, která zachovává stejně věčné zásady, která sleduje stejný ideál a pracuje se stejným záměrem. Symboly odstraňují všechny hranice.