Rituál je soubor zapsaných postojů a textů, který zajišťuje správný průběh prací v lóži, od jejich zahájení po jejich ukončení.

Ritus je soubor pravidel, která pomocí rituálu umožňují iniciační cestu každému zednáři.

Ritus je rovněž soubor zednářských stupňů, které tvoří souvislý celek jako např. ritus francouzský nebo ritus skotský 

Kromě základních povinností, kterými jsou diskrétnost a pravidelná přítomnost na pracích lóže, je zednář povinen zaplatit každoroční finanční příspěvek. Tento poplatek , který je v každé lóži jiný, je nutný k uhrazení provozních nákladů a nákladů. Eventuální finanční problémy členů lóže se řeší diskrétně bratrskou pomocí.

Předsedou lóže je mistr, nazývaný ctihodný mistr. Ve většině lóží je zvolen tajným hlasováním na rok a podle pravidel v České republice nemůže tuto funkci zastávat déle, než tři po sobě následující roky.

Ctihodnému mistrovi pomáhá výbor složený z minimálně sedmi mistrů, zvolených zároveň s ním. Ctihodný mistr řídí práce lóže a jejího výboru, nemá však neomezenou věc. Je pouze prvním mezi sobě rovnými. Výbor připravuje materiály o nichž se v lóži jedná, ale nakonec o každém problému rozhodne svobodně celá dílna.  jde tedy o naprosto demokratickou organizaci, v níž má rozhodující moc členská základna - tuto moc částečně a na omezenou dobu svěřuje těm, které k tomuto účelu svobodně vybrala.

Projednávaná témata jsou rozmanitá: přednášky-symbolické, historické, filozofické, o aktuálních problémech, kulturní nebo vědecké atd.

V některých obediencích je zakázáno mluvit o otázkách politického nebo náboženského rázu. V jiných jsou tyto náměty povoleny, diskuze však musí zůstat v mezích slušnosti a v žádném případě se po ní nemůže přistoupit k hlasování. Tím je respektováno osobní přesvědčení každého účastníka.

Nejčastěji jde o výměnu názorů, jejíž způsob je přesně určen rituálně. Předem je nutno zdůraznit, že přednášejícího nesmí nikdy nikdo přerušit - přítomní se mohou vyjádřit až po skončení projevu.  Nejde pouze o zachovávání tradice, je to také otázka rozvážení a účinnosti.

V tak zvaném symbolickém zednářství existují tři stupně: učeň, tovaryš a mistr. Stupňů se nedosahuje díky věku nebo zásluhou vlivných známostí, udávají jednoduše stav pokročilosti každého člena lóže v putování ke zdokonalení, etapu, které dosáhl na iniciační cestě.

,,Hierarchie" existuje pouze v administrativním slova smyslu. Do funkce jsou zednáři voleni jen za určitou omezenou dobu. Ti, kteří dnes řídí lóži, zasednou zítra na své místo mezi ostatní členy.

Náboženství je podle slovníku uctívání božstva přísným zachováním ritů, to znamená souboru pravidel a obřadů. Předpokládá víru v určitý počet dogmat. Ve svobodném zednářství neexistují ani dogmata ani obřady náboženského rázu i v případě , že vyžaduje uznání existence ,, velkého architekta všehomíra ". Jeho mravní nauka také není založena na odměnách nebo trestech v záhrobním životě. Jde o nauku zásadně lidskou, to znamená definovanou lidmi, založenou na bratrství a toleranci a zaručující svým členům naprostou svobodu filozofického názoru. Proto nemůže být svobodné zednářství považováno za náboženství, což ovšem nebrání jednotlivým zednářům, aby byli členy jakékoliv náboženské skupiny , pokud si to přejí. 

Podle Reného Guenona : ,, Řekne-li se sekta, říká se nutně , jak napovídá etymologie slova, rozštěpení , rozkol a sekty jsou skutečně rozštěpení, vzniklá hlubokým rozporem mezi jeho adepty, uvnitř náboženství nebo církve. Svobodní zednáři se nehlásí k učení žádného proroka ani obchodníka s božstvy, nejsou poplatni nikomu . Jsou a chtějí zůstat svobodnými lidmi ve způsobu myšlení i v jednání. proto je naprosto nesmyslné považovat svobodné zednářství za sektu.

Velká většina zednářů v celém světě se dovolává náboženství jako např. Angličané a Američané. Což však neznamená, že zachovávají všechny povinnosti pravověrných věřících. V Belgii a ve Francii jsou zednáři většinou agnostici nebo ateisté. Nicméně mezi nimi potkáme Židy, křesťany i muslimy. Z toho tedy vyplývá, že svobodné zednářství není absolutně proti náboženství.

Katoličtí zednáři existují, není jich však mnoho. Důvodem může být i to, že jim katolická církev v některých státech vstup zakazuje.

Do zednářství nevstupovali pouze obyčejní kněží. V lóžích bylo mnoho abbé, biskupů i jiných vyšších církevních hodnostářů. V Anglii a ve Spojených státech, stejně jako v Nizozemí je mezi zednáři velký počet pastorů.